CzechCrunch: Jedním z jeho prvních klientů byl Křetínský, poté spolupracoval s Tkáčem. A teď spouští vlastní fond

První transakci s miliardářem uskutečnil Jan Hájek v roce 2003, tehdy ještě šlo o poměrně malý deal. Jaký typ financování se tehdy Křetínskému zalíbil?

Patrik Tkáč, spoluzakladatel finanční skupiny J&T, jednou prohlásil, že ne každý se může setkat s Danielem Křetínským. „Je to obrovské životní štěstí,“ uvedl směrem k majiteli Energetického a průmyslového holdingu (EPH). Exbankéř Jan Hájek ovšem tuto příležitost měl, a to hned v samých začátcích Křetínského kariéry.

Na přelomu tisíciletí se český trh akvizic zásadně změnil. Země vstoupila do Evropské unie, ekonomika rychle rostla – a banky začaly financovat nejen pobočky velkých nadnárodních společností, ale i úspěšné české firmy. Jedním z podnikatelů, který využil těchto nových možností, byl právě Křetínský.

Ten je dnes jedním z nejmajetnějších Čechů, tehdy však působil jako šéf korporátních akvizic v rámci skupiny J&T Finance Group. „A v rámci budování své skupiny využíval významným způsobem akvizice financované úvěrem,“ připomíná Hájek, který v té době pracoval v německé HVB Bank (dnes součást UniCredit Bank).

V rozhovoru pro CzechCrunch Hájek líčí, že Křetínský byl jedním z jeho prvních klientů, který se začal soustředit na pákové odkupy (takzvané LBO, tedy leveraged buy-out). Což znamená, že začal kupovat firmy za vypůjčené peníze, přičemž aktiva těchto společností sloužila jako zajištění. Úvěry poté splácel z cashflow akvírovaného podniku, případně prodejem jeho aktiv.

„První transakci s panem Křetínským jsme udělali již v roce 2003. Ve světle pozdějších transakcí šlo o relativně malý deal – banka tehdy refinancovala vlastní zdroje, které skupina J&T vložila do akvizice firmy Kablo Elektro Velké Meziříčí, dnes součást skupiny NKT. Postupem času se pan Křetínský stal hlavním klientem naší banky v oblasti akvizičních transakcí,“ vzpomíná dvaapadesátiletý Hájek. Tyto informace potvrdili pro CzechCrunch i mluvčí EPH Daniel Častvaj a mluvčí J&T Monika Veselá.

Křetínský se na začátku svého působení v J&T pokusil o ovládnutí Severočeských dolů, kroužil také kolem černouhelné společnosti OKD i Mostecké uhelné. Později pomocí LBO ovládl například Slovenský plynárenský priemysel, Slovenské elektrárny, britskou poštu Royal Mail, německé Metro AG (kam patří i česká síť prodejen Makro) a ostatně i samotný EPH. Nad holdingem převzal kontrolu – spolu se skupinou J&T – v roce 2014, a to odkupem 40procentního podílu od investiční skupiny PPF Petra Kellnera.

Skrze Křetínského se Hájek seznámil rovněž se slovenským miliardářem Tkáčem. „Když jsem se v roce 2015 rozhodl pro odchod z bankovnictví, předestřel jsem mu svou vizi, jak bych chtěl v Česku realizovat konzervativně strukturované mezaninové transakce. A následně jsem se s jeho skupinou domluvil na spolupráci,“ popisuje Hájek.

Výsledkem spolupráce s Tkáčem bylo, že Hájek – s finančními zdroji poskytnutými skupinou J&T – uskutečnil v průběhu osmi let mezaninové transakce v celkovém objemu přes 175 milionů eur (asi 4,3 miliardy korun). „A získané zkušenosti jsem poté zúročil při vytvoření vlastního mezaninového fondu,“ říká exbankéř s tím, že s J&T už v současné době spolupracuje pouze na vybraných velkých projektech.

Hájek se rozhodl vsadit na mezaninové financování, protože nevěřil, že by banky dokázaly riskovat více, než je dnes běžné. „A zároveň si za toto riziko nechat zaplatit,“ vysvětluje. Ostatně mezaninové transakce se pokusil několikrát prosadit i v UniCredit, opakovaně však neuspěl.

„Banka tento typ financování nikdy neschválila, proto jsem se svým společníkem Rolandem Zsilinszkym založil společnost Mezzanine Capital. Jejím hlavním cílem je přinést na tuzemský trh nové možnosti financování, a to zejména pro akvizice či realizace velkých investičních projektů,“ popisuje Hájek.

Zatím největší úvěr ve výši 38 milionů eur (téměř jedna miliarda korun) poskytla Mezzanine Capital na přelomu let 2017 a 2018 české strojírenské a hutní skupině Metal Trade Comax. Ta následně pohltila svého německého konkurenta Oetinger Aluminium Group. Loni pak Hájek a jeho tým rozjeli i nový fond Mezzanine Capital Fund Sicav, který má podnikatelům pomáhat získat potřebný kapitál pro jejich další růst nebo akvizice, a to skrze mezaninové úvěry.

Za první rok fungování získal fond od investorů 110 milionů korun. „Tím jsme významně překročili náš cíl. Je to slibný start,“ tvrdí Hájek. Do konce roku plánuje růst fondu na 200 milionů. Příjemci investic jsou středně velké profitující firmy, investiční skupiny nebo rodinné holdingy.

Fond je v současné době schopen realizovat menší transakce mezi 50 až 60 miliony korun.

Aktuálně má fond v portfoliu tři investice v hodnotě 135 milionů korun, v přípravě pak prý je několik dalších transakcí za asi 150 milionů. Čtvrtá investice již byla splacena. Hájek nemůže specifikovat konkrétní firmy, nicméně uvedl, že jednou z nich je holding působící v oblasti zpracování vysokomaržových technických plastů.

Druhá investice se týká nejmenované české realitní skupiny, třetí pak společnosti, která se věnuje komerčním nemovitostem či leasingu nových automobilů. „Fond je v současné době schopen realizovat menší transakce mezi 50 až 60 miliony korun. Očekávám, že s jeho zvětšující se velikostí bude narůstat i jeho kapacita,“ přibližuje Hájek. Celkem má teď fond 60 investorů s průměrnou výší investice mezi dvěma a třemi miliony korun.

To ale neznamená, že by bylo mezaninové financování určeno pro každého – i tento nástroj má svá úskalí. „Tím hlavním je vysoká cena – vždy převyšuje běžný bankovní úvěr, i když by měla být levnější než vlastní kapitál v daném odvětví. Druhým rizikem je, že jde o dodatečný dluh, který je nutné na konci splatit. Ačkoli se úrok často neplatí průběžně, ale kapitalizuje, celý dluh se musí jednorázově uhradit po šesti až sedmi letech,“ připomíná spoluzakladatel fondu.

Proto by mezanin neměl sloužit k záchraně problémových společností nebo jejich restrukturalizaci, ale spíš pro financování růstu – typicky akvizic nebo rozvojových projektů, které firmě přinášejí přidanou hodnotu. „Vzhledem k vyššímu riziku, které na sebe poskytovatel mezaninu bere, se také provádí mnohem důkladnější posuzování klienta, což se často blíží standardům známých z private equity,“ uzavírá Hájek.